Urologie pro studenty
Nacházíte se zde: Speciální urologie » Benigní hyperplázie prostaty
Benigní hyperplázie prostaty
Úvod a epidemiologie
Benigní hyperplazie prostaty (BHP) je nejčastějším benigním nádorem u mužů ve vyšším věku. Klinická manifestace tohoto onemocnění ve formě symptomů dolních močových cest (LUTS-lower urinary tract symptoms) zhoršuje kvalitu života pacientů.
Benigní hyperplazie prostaty (BHP) je diagnóza patologicko-anatomická, jedná se o uzlovité zbytnění prostaty v periuretrální oblasti a tranzitorní zóně týkající se jak epiteliálních tak stromálních komponentů (obr. 1 zonální anatomie prostaty). Můžeme ji histologicky prokázat asi u 50% šedesátiletých mužů a téměř u 90% osmdesátiletých mužů. Doposud však chybí standardní klinická definice BHP. Přibližně 1/3 mužů s BHP má zvětšenou prostatu - BPE (benign prostate enlargement) a asi 1/3 mužů se zvětšenou prostatou má obstrukci dolních močových cest - BPO (benign prostate obstruction). Klinicky se BHP manifestuje LUTS, a to jak evakuačními, tak jímacími mikčními příznaky, močovou retencí, nestabilitou detruzoru, infekcí močových cest, hematurií či dokonce hydronefrozou a renální insuficiencí. LUTS se vyskytuje přibližně u 30% mužů starších 65 let. Obecně lze říci, že BHP je jedno z nejčastějších onemocnění, které postihují stárnoucí muže a že se jedná o onemocnění progresivní, které může skončit selháním funkcí dolních močových cest a renální insuficiencí.
Etiologie a rizikové faktory
Etiologie BHP zahrnuje multifaktoriální faktory, jako jsou věk, PSA, objem prostaty, které jsou příčinou vzniku tohoto onemocnění. Skupina pacientů se zvýšeným rizikem vzniku a rozvoje BHP může být definována pomocí těchto specifických rizikových faktorů. U těchto pacientů je vhodné začít s léčbou včas. V současné době neexistuje přesvědčivý důkaz o tom, že by kouření, vazektomie, obezita nebo vysoký příjem alkoholu byly rizikovými faktory v rozvoji klinického BHP.
Při nutnosti operativního řešení BHP roste riziko s věkem a výší klinických symptomů. Nykturie a změna průtoku moči se zdají být nejprůkaznějším faktorem pro predikci tohoto rizika.